…možná nadpis tohoto článku vyvolal u skalních příznivců Osady a zároveň pamětníků vzpomínky na léta 1998 a 1999, kdy jsme plni elánu uváděli naše rozšafné kabarety nazvané po dni jejich prvního uvedení, možná se někdo těšil na nový kabaret… Tento článek však bude o něčem jiném. O premiéře naší nové dlouho očekávané hry.

Pro někoho to může být pátek 13. smolný den, někdo raději zůstává doma a nic nedělá, aby náhodou něco nezkazil. To my v Osadě to máme naopak. Od „kabaretního“ roku 1998 je pátek 13. takovým drobným symbolem a vůbec se toho dne nebojíme. Právě naopak. Proto jsme si jako datum premiéry, trochu pověrčivě, vybrali právě zmiňovaný pátek 13., konkrétně dubna roku 2012. Premiéru jsme plánovali opravdu dlouho, nechtěli jsme ponechat nic náhodě a nedej bože, kdyby nám tento termín někdo vyfoukl. To se naštěstí nestalo, tak jsme mohli téměř přesně po roce uvést další „velkou“ hru na domácím jevišti v Klubu Horní Bříza.

Po minulé, mimochodem velice úspěšné hře Hotel mezi dvěma světy, která ovšem nebyla zrovna klasickou komedií, jsme sobě i divákům slíbili, že tentokráte se vrátíme ke kořenům Osady a uvedeme nefalšovanou situační komedii. Dlouho jsme četli scénáře, dlouho jsme vybírali tu pravou, až nakonec padlo finální rozhodnutí na francouzskou komedii Monsieur Amédée. Tato hra byla téměř od počátku Osady v našem hledáčku, několikrát jsme již uvažovali o jejím uvedení, ale nikdy jsme se k tomu zatím neodhodlali. Až na jaře roku 2011, kdy jsme hledali adekvátní náhradu za zmiňovaný Hotel. A jen co jsme dokončili loňské noční prohlídky kláštera v Plasích (a po následných prázdninách) jsme se do zkoušení nové hry s vervou, občas i bez vervy, pustili.

Vše vygradovalo páteční premiérou. Musíme přiznat, že jsme čekali ledacos, ale tato premiéra proběhla zcela nad veškerá očekávání. Po precizní informační kampani si cestu do Klubu našlo přes 220 diváků, což se dá považovat za novodobý hornobřezský divadelní rekord. Slavnostního přivítání se ujal Pavel Mainzer, který laskavým slovem přivítal všechny přítomné včetně čestných hostů a kyticí poděkoval režisérovi Pavlovi Palánovi za dosavadní spolupráci. Samotná hra měla, možná až na drobné zakolísání v začátku, výborný spád a dynamiku. Divadelní atmosféra byla ještě více umocněna doprovodnou živou hudbou, kterou pro nás na míru zpracovalo trio KIX.

Hlavní role se ujal Michal Nágr, který po kvalitních menších rolích měl poprvé tu čest, vyzkoušet si roli hlavní. Ujal se jí velice zodpovědně a jeho profesůrek má velikou šanci získat amatérskou Thalii (jen škoda, že se neuděluje). Eva Zajícová, zkušená matadorka, se už role princezny asi nedočká, po uklízečce si tentokrát střihla prostitutku Katiu. Nevím, zda je to pochvala, ale byla naprosto věrohodná. Samozřejmě, že je to pochvala! Eva Zajícová mladší velice nadějně kráčí v matčiných šlépějích, a to jak herecky, stává se z ní výborná herečka, tak i rolí Kiki, „potěšitelky“ o generaci mladší. Kamil Voráček se po menší herecké odmlce v plné parádě vrátil na prkna co znamenají svět a jeho Dédé snad nemůže být, nám Čechům, povědomější. Pavel Mainzer si užívá (v jednom okamžiku doslova) roli faráře Josepha, který ale na rozdíl od Pavla těžko odolává různým svodům lákadlům. Renáta Michálková si vystřihla exotickou krásku Blanchette (a nemusela se ani moc maskovat). Luboš Čábal a jeho Polo se konečně dočkal své opravdové divadelní premiéry. Jen škoda, že ho hned zabijí. Ovšem ani tím se nenechá odradit, i přes své úmrtí prakticky hned po příchodu na scénu dokáže strávit na jevišti téměř celé jednání. I tak se poznají velcí herci. Rolí černošského „opatrovníka“ snědých gazel Bamumbolly se Petr Koza dostal, doufáme že nastálo, do „velké“ Osady. Nápověda Petra Šimicová má velice slibně našlápnuto k nějaké roli, počtem svých děkovaček během této premiéry překonala počet svých děkovaček za celý minulý rok. Prostě, jak to jednou zkusíš… Monika Jirková plní vzorně roli inspice a nápovědy a je nám všem tam vzadu i vepředu velikou oporou. Technik Tomáš Jeřábek na poslední chvíli omezil hektické zaměstnání a jako za starých časů nám svítí a zvučí jedna radost. Nemohu nezmínit hudebníky z KIXu, konkrétně Luboše Marka, Michala Velíška a Chrise Darlingtona za úžasnou hudbu šitou přesně na míru tomuto představení.   

Děkujeme všem diváků, kteří si našli cestu na premiéru. Děkujeme za podporu zástupcům základní školy a městského úřadu. Děkujeme našim rodinám, že s námi (spíše bez nás) vydržely ty noční, někdy skoro ranní, návraty ze zkoušek. Děkujeme všem našim fanouškům za podporu a ty, kterým to na premiéru nevyšlo, velice rádi přivítáme na některé z našich repríz. Těšíme se na Vás!!

Pavel Mainzer