Vánoční kabaret v Aule se nesl v podobném duchu jako vloni. Jen jsme na popud Osady přidali ještě několik scének, aby to bylo alespoň tu hodinku. Byla to fuška vymyslet, ale nakonec se nám vše podařilo. Ve "foajé" se opět podával domácí svařáček a grog, a protože grogu se vypilo méně na příští rok mám připravenou malou změnu, a 2x jsme skoro zaplnili celou Aulu. Při první repríze jsme měli malé technické potíže, neboť všichni renomovaní technici byli mimo (Horní Břízu) a opravdu nás na poslední chvíli zachránil Martin Jirka. I když se u toho hodně zapotil a ještě kvůli tomu přišel pozdě na maturitní ples (naštěstí ne jeho) nakonec vše zdárně zvládl. Přesto, že jsme začali později, diváky to neodradilo a na konci nás 
odmněnili bouřlivým potleskem. A elektrický skřítek řádil dál. Při druhém představení najednou tma...naštěstí Tomáš ví kam sáhnout a moji malí herci jsou prostě geniální - nic je nepřekvapí a vesele 
improvizují. Za sebe bych řekla, že to bylo povedené a divácky velmi úspěšné.Tak tedy zkusíme vánoční kabaret zavést jako tradici, možná i s novými prvky (uvidíme, jak bude fantasie dále pracovat :o)) ) a 
příští rok se na Vás, milé vánoční diváky, už teď moc těšíme.
Za Osaďáček sepsala Eva Zajícová st.
 

Jako několik minulých let i letos 6. prosince Osada asistovala u tradiční předvánoční hornobřízské akce, u rozsvěcení vánočního stromku.

Letošní ročník byl v mnoha věcech první. Poprvé ho neuvádělo duo Svobodová + Suk,ale Mlask s hlavní organizátorkou Alenou Vojířovou,poprvé jsme nepřijeli na Manětínskou oponu, ale na již zmiňovaný divadelní podzim. Naštěstí nezměnili občerstvení po úvodním představení a chlebíčky s vajíčkem byly opět 100% - a můžete tomu věřit, neboť jim nedokáží odolat žádní z přítomných i když večer po osmé už rozhodně nic nejí. Ale dost bylo ódy na chlebíčky a přistupme k samotné přehlídce. 

Na úvod si pozvala pí.učitelka Vojířová k tabuli zástupce z hrajících spolků a vyzkoušela nás z odborných divadelních předmětů. Osada společně s hrajícím Osaďáčkem zaplnila řadu krásným lesem 16 rukou a v sále to obdivně zašumělo, kolik, že se nás tam sešlo. Bylo to milé a improvizace byly také velmi zdařilé. Předali jsme spolku Mlask malý dárek pro štěstí a mohlo se začít.

Jako první se představil manětínský Mlask s Rybou ve čtyřech. Bylo to pěkné představení, ve kterém doslova perlil Toník v roli Rudolfa. Dámy byly chvílemi zaskočeny textem, ale tyto nedostatky se jistě opakováním odstraní. Jinak rčení „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá, plně vystihuje pointu tohoto příběhu.

Sobotní dopoledne patřilo hornobřízské omladině a pohádce Jak se peklo zadlužilo…Musím konstatovat, že se jim představení podařilo a konečně bylo poznat, že si to užili. Zaznamenala jsem hodně spokojených diváků velkých i malých, a tak to má u pohádky být. Ale znáte to- režisér není nikdy plně spokojen…:o))

Trnovský Trus měl v pro nás připravenou vlastní tvorbu s názvem Tma. Dozvěděli jsme se o cestě a výstupu na jakýsi vrchol, na jehož konci je čekala socha J.S.Koziny. Na konci představení byly zobrazeny živé obrazy a společně s Trusem vystoupila j.h. moje maličkost-Eva Zajícová st. Obecenstvo se bavilo, je vidět, že vlastní cesta by mohla sklízet to pomyslné ovoce. A Jára se zase nikde neobjevil-já to vážně nechápu.

Pohádku pro dospělé Dalskabáty hříšná ves aneb zapomenutý čert, nám na přehlídku přivezl KROS z Krašovic. Tady bych měla asi nejvíc připomínek a nebojím se říci přímo výtek-černé botasky bych rozhodně nahradila černými lakýrkami,neustálé mluvení zády k divákům, nevím jestli Trepifajksl má přestat koktat, ale na konci už mluvil zcela plynule,náramek na ruce mladého kováře…to jsou detaily, které nevyčítám hercům, ale režisérovi. Dalskábáty bohužel nejdou dělat bez složitých dlouhých přestaveb scény, a to pohádku dost rozbíjí, což je škoda. Ale protože diváci v Manětíně jsou úžasní, ocenili jsme Krašovice bouřlivým potleskem.

Kaznějovské Strašidlo cantervilské jsem viděla ve Žluticích, a popravdě řečeno jsem neměla chuť na to jít znovu. Šla jsem a žasla jsem. Bylo vidět, že někdo přehodnotil zamítavý postoj k dobře míněným postřehům, a bylo to hned poznat. Ubyly přestavby, přestavení nebylo rozbité a hra běžela jak na drátkách.

O večerní hudební produkci se postarala pekelná kapela hornobřízského MDK bandu, békali jsme, popili jsme, usnuli jsme…..a ráno jsme byli čilí jako rybičky na nedělní představení z Hodovízu - Hajný v lese usnul. Úsměvná fraška s prvky cimrmanovskými,pobavila plný sál diváků, kteří letošnímu prvnímu ročníku dělali opravdu čest. Bylo doslova narváno na každé představení, na každé slovíčko vypuštěné z hercových úst- a to je pro Alenku Vojířovou a Mlask, to největší poděkování za tu spoustu práce, kterou s tím měli.

Všímavý čtenář si jistě povšiml, že Osada, ač nevystupovala, všude jí bylo plno. Prostě jsme si tu naší první manětínskou přehlídku užili naplno a už se moc těšíme na druhý ročník Manětínského divadelního podzimu 2011.

Divadlu zdar, a tomu ochotnickému zvlášť !

Za Osadu sepsala Zajícová Eva

Upozornění: názory autora článku se vždy nemusí plně shodovat s ostatními členy spolku.

Jako skoro každým rokem se chystáme do Manětína užít si divadla, i když letos to bude jiné. 

Program divadelního podzimu:

Pátek 19.11

• 20.00 Slavnostní zahájení přehlídky
• 20.15 Ryba ve čtyřech - Divadelní soubor MLASK Manětín - Režie: Jana Haidlmaierová

Oficiality

V neděli 10.10.2010 jsme se poprvé v historii Osady zúčastnili národní přehlídky ve Vyském nad Jizerou. Naše ambice nebyly vzhledem k první účasti na takovéto akci nijak přehnané, chtěli jsme hlavně získat zkušenosti, zaujmout diváky i odbornou porotu a nasát krkonošskou divadelní atmosféru. A právě tohle všechno se myslím podařilo. Přehlídka trvá až do příští soboty, je tedy na celkové hodnocení brzy, ale po třech krásných dnech jsme rozhodně s ostudou neodjeli. Po skončení přehlídky Vás budem o všem detailně informovat, ti nedočkaví si mohou alespoň zatím přečíst recenzi od předsedy odborné poroty nebo shlédnout novinky přímo na webu přehlídky.