Předem jsme věděli, že letošní přehlídka bude z těch skromnějších. Tušili jsme dokonce i to, že některé spolky nemají nastudovanou novou hru, kterou by zde prezentovali. Ale že bude situace takto vážná, to čekal málokdo…

Letošní přehlídku otevíralo v pátek 27. listopadu tradičně duo SS (paní Svobodová a starosta Suk). Hraná scénka byla letos nahrazena modernější technologií, projekcí. Na krátkém filmu byla vylíčena minulost přehlídky, soubory, které se na ní za dobu jejího trvání prezentovali, fotografie z let minulých a naznačena budoucnost. A to byl pro nás šok. Dozvěděli jsme se, že tento 18. ročník je možná i ročníkem posledním. Důvodem je to, že starosta Suk už v příštím roce nehodlá kandidovat na manětínského starostu, nebude moci takto přehlídku zajišťovat a paní Svobodová se hodlá věnovat práci pro domovskou Štaci. Na závěr projekce bylo prezentováno přání obou „rodičů“ přehlídky, aby se tato tradice udržela a aby se našli takoví, kteří prapor této velice oblíbené akce ponesou i nadále. To je, věřme, i přání všech, kdo se podílel na této dnes již zaběhlé tradici, ať jako účinkující nebo jako diváci.

Nutno zmínit, že moderní technologie, jak herci dobře vědí, nejsou kamarádem divadla, zejména ochotnického. To se potvrdilo i při úvodní projekci, kdy zklamal zvukový aparát a nahrávka zůstala němá. Pohotově ji však nadabovali a dobrou paměť prokázali sami protagonisté, zmínění SS.

Po tomto neveselém přivítání jsme shlédli naopak velice veselou předpremiéru Manětínského spolku, který se naproti minulým bohatým létům scvrkl na dva herce a technika s nápovědou. Doufejme, že tento stav je pouze přechodný a že opět zažijeme „Manětín“ tak, jak jej známe z dob své největší slávy. Dlužno podotknout, že dvouhodinovou komedii zvládli oba protagonisté výborně a že diváci se dobře pobavili. Na závěr večera jsme ochutnali (možná naposledy) to hrozné víno a ty skvělé chlebíčky a vajíčkem i bez.

 Druhý den přehlídky měli diváci možnost shlédnout pohádku od hosta přehlídky DS Mýto, odpoledne cimrmanovskou klasiku od trnovského Trusu a na závěr večera i celé přehlídky možná trochu symbolicky náš Hotel mezi dvěma světy. Podle ohlasů po představení se naše hra i přes svoji netradičnost (nebo právě pro ni) líbila. Typický večer v tělocvičně se nekonal, vystačili jsme si s posezením ve foyer a v baru.

Na závěr tohoto článku bych chtěl vyjádřit přání jistě nejen členů Osady: Ať manětínská přehlídka přežije tuto krizi a ať vyjde z tohoto střídání generací ještě více posílena. 

Na příštím ročníku Manětínské opony nashledanou!!