Letošní ročník byl v mnoha věcech první. Poprvé ho neuvádělo duo Svobodová + Suk,ale Mlask s hlavní organizátorkou Alenou Vojířovou,poprvé jsme nepřijeli na Manětínskou oponu, ale na již zmiňovaný divadelní podzim. Naštěstí nezměnili občerstvení po úvodním představení a chlebíčky s vajíčkem byly opět 100% - a můžete tomu věřit, neboť jim nedokáží odolat žádní z přítomných i když večer po osmé už rozhodně nic nejí. Ale dost bylo ódy na chlebíčky a přistupme k samotné přehlídce. 

Na úvod si pozvala pí.učitelka Vojířová k tabuli zástupce z hrajících spolků a vyzkoušela nás z odborných divadelních předmětů. Osada společně s hrajícím Osaďáčkem zaplnila řadu krásným lesem 16 rukou a v sále to obdivně zašumělo, kolik, že se nás tam sešlo. Bylo to milé a improvizace byly také velmi zdařilé. Předali jsme spolku Mlask malý dárek pro štěstí a mohlo se začít.

Jako první se představil manětínský Mlask s Rybou ve čtyřech. Bylo to pěkné představení, ve kterém doslova perlil Toník v roli Rudolfa. Dámy byly chvílemi zaskočeny textem, ale tyto nedostatky se jistě opakováním odstraní. Jinak rčení „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá, plně vystihuje pointu tohoto příběhu.

Sobotní dopoledne patřilo hornobřízské omladině a pohádce Jak se peklo zadlužilo…Musím konstatovat, že se jim představení podařilo a konečně bylo poznat, že si to užili. Zaznamenala jsem hodně spokojených diváků velkých i malých, a tak to má u pohádky být. Ale znáte to- režisér není nikdy plně spokojen…:o))

Trnovský Trus měl v pro nás připravenou vlastní tvorbu s názvem Tma. Dozvěděli jsme se o cestě a výstupu na jakýsi vrchol, na jehož konci je čekala socha J.S.Koziny. Na konci představení byly zobrazeny živé obrazy a společně s Trusem vystoupila j.h. moje maličkost-Eva Zajícová st. Obecenstvo se bavilo, je vidět, že vlastní cesta by mohla sklízet to pomyslné ovoce. A Jára se zase nikde neobjevil-já to vážně nechápu.

Pohádku pro dospělé Dalskabáty hříšná ves aneb zapomenutý čert, nám na přehlídku přivezl KROS z Krašovic. Tady bych měla asi nejvíc připomínek a nebojím se říci přímo výtek-černé botasky bych rozhodně nahradila černými lakýrkami,neustálé mluvení zády k divákům, nevím jestli Trepifajksl má přestat koktat, ale na konci už mluvil zcela plynule,náramek na ruce mladého kováře…to jsou detaily, které nevyčítám hercům, ale režisérovi. Dalskábáty bohužel nejdou dělat bez složitých dlouhých přestaveb scény, a to pohádku dost rozbíjí, což je škoda. Ale protože diváci v Manětíně jsou úžasní, ocenili jsme Krašovice bouřlivým potleskem.

Kaznějovské Strašidlo cantervilské jsem viděla ve Žluticích, a popravdě řečeno jsem neměla chuť na to jít znovu. Šla jsem a žasla jsem. Bylo vidět, že někdo přehodnotil zamítavý postoj k dobře míněným postřehům, a bylo to hned poznat. Ubyly přestavby, přestavení nebylo rozbité a hra běžela jak na drátkách.

O večerní hudební produkci se postarala pekelná kapela hornobřízského MDK bandu, békali jsme, popili jsme, usnuli jsme…..a ráno jsme byli čilí jako rybičky na nedělní představení z Hodovízu - Hajný v lese usnul. Úsměvná fraška s prvky cimrmanovskými,pobavila plný sál diváků, kteří letošnímu prvnímu ročníku dělali opravdu čest. Bylo doslova narváno na každé představení, na každé slovíčko vypuštěné z hercových úst- a to je pro Alenku Vojířovou a Mlask, to největší poděkování za tu spoustu práce, kterou s tím měli.

Všímavý čtenář si jistě povšiml, že Osada, ač nevystupovala, všude jí bylo plno. Prostě jsme si tu naší první manětínskou přehlídku užili naplno a už se moc těšíme na druhý ročník Manětínského divadelního podzimu 2011.

Divadlu zdar, a tomu ochotnickému zvlášť !

Za Osadu sepsala Zajícová Eva

Upozornění: názory autora článku se vždy nemusí plně shodovat s ostatními členy spolku.