Možná se to na první pohled nezdá, ale ochotnické divadlo na malých obcích (zejména divácká účast)  je ovlivněna řadou faktorů. Nejprve jsme vzhledem k právě probíhajícímu mistrovství světa v hokeji řešili, aby se termín a čas našeho představení nekryl s utkáním českého národního týmu ve finále nebo v boji o bronzovou medaili. „Naštěstí“ nám to naši borci ulehčili a pro jistotu z turnaje vypadli už ve čtvrtfinále. Tedy čas představení byl zvolen bez ohledu na hokej také trochu netradičně, na 18.hodinu. Možná , tato pro zahrádkáře brzká hodina, možná poměrně krátký čas na propagaci se podepsal na nižší divácké účasti, než na jakou jsme v tak divadelně založené obci jako je Žilov zvyklí. Ale i přesto si do hlediště našla cestu pěkná třicítka diváků.

Dále vzhledem k tomu, že představení bylo domluvené celkem narychlo, jsme nedokázali mezi sebou skloubit během předcházejícího týdne termín zkoušky. Zvolili jsme tedy netradiční model. Do Žilova jsme odjeli hned po nedělní kachně nebo huse se zelím (rozuměj hned po obědě, nevím co jste měli) a představení jsme odehráli hned dvakrát. Poprvé od 15 hodin jako zkoušku bez diváků a podruhé od 18 hodin již naostro.

Asi poslední zvláštností bylo, že jsme tentokrát nevyužili našeho oblíbeného dopravce pana Čecha a jeho Osadabus s Osadavalníkem, ale odvezli jsme veškeré kulisy, techniku a pochopitelně i herce a techniky pěkně vlastními auty.   

Je zajímavé sledovat, jak odlišné bylo publikum při naší první štaci v Kožlanech a zde v Žilově. Kožlanské publikum bylo spíše přemýšlivější, skutečně se snažili vcítit do děje a pochopit souvislosti i skryté vazby do běžného života. V Žilově se naopak diváci zaměřili spíše na tu situační stránku hry. Tohle jsou cenné poznatky i pro nás, musíme být připraveni na to, že divák ochotník je nevyzpytatelný.