Místem druhého listopadového představení našeho „zájezdního Hotelu“ byly Radnice. Město divadelně dobře známé, ovšem Osadou vždy nějak záhadně míjené. To se zlomilo 20. Listopadu 2009, kdy jsme využili pozvání místních divadelníků a vyrazili na Rokycansko.

Co nás asi nejvíce zaujalo na této štaci, byl samotný sál. Už jeho umístění v prvním patře budovy bylo poměrně nečekané. Jsme zvyklí z různých zájezdů nosit kulisy a rekvizity různými průchody a zadními, v lepším případě bočními vchody a podobně. Ovšem po úzkých schodech do prvního patra jsme ještě nestěhovali. A považte, bez výtahu ;-) Sál samotný připomínal spíš než divadelní stánek schůzovní místnost. Ani ne tak svými rozměry, ty byly jak v hledišti, tak na jevišti víc jak dostatečné. Ale poměrně nízký strop připomínal spíše obývák. Žádná z těchto věcí nám ale nemohla snížit naše nasazení. Dovolím si subjektivně zhodnotit, že jsme podali slušný výkon a dokonce i atmosféra ve druhé polovině hry napověděla, že hru začínáme mít docela zažitou. Doufám, že se tato slova potvrdí i na dalších štacích.

Radnický Hotel navštívilo něco přes 50 diváků, od nichž jsme byli odměněni potleskem. Od pořadatelů zase výborným gulášem. S pocitem naplnění (nejen břich) jsme se v nočních hodinách šťastně vrátili do svých domovů (nemám informace, že by se někdo vrátil k někomu jinému).

A příště, na přehlídku do Manětína.