Představení bylo naplánováno na pátek, což samo o sobě je vždy spojeno s větším či menším časovým tlakem, podle toho, v kolik je naplánován začátek představení a podle toho, v kolik se zúčastnění dostanou ze svých zaměstnání. Do poslední chvíle se zdálo, že vše vychází tak jak má a bude to tak říkajíc rutina. Co by to ale bylo za představení, kdyby se neobjevila nějaká komplikace. A ona se objevila. A moooc velká. Někdy po poledni nám technik osvětlovač Tomáš sdělil, že byl v práci povolán do Chebu na odpoledně večerní řešení nějaké havárie. To by normálně nebylo nic tak nepřekonatelného, pustit světla přece umí kde kdo, ale v tomto případě to vypadalo skutečně nedobře. Tato hra je totiž do značné míry postavena na světelných efektech – příjezdy a odjezdy výtahu, které jsou ovládány poměrně komplikovaným, Tomášem navrženým a vlastními silami vyrobeným ovladačem se spoustou tlačítek, páček a světýlek. Tohle opravdu neumí ovládat nikdo jiný než Tomáš! Nechtěli jsme se však předčasně vzdát a zarmoutit tak plzeňské bratry s sestry. Zapojili jsme všechny organizační síly, veškerou logistiku a dokázali jsme nemyslitelné. Jediná osoba, která nás mohla teoreticky zachránit byl náš dlouholetý kolega Kamil, který je technicky nadaný , a který s odhodláním sobě vlastním dokázal onu pekelnou ovládací krabičku pokořit a i bez detailní znalosti textu bez jediné chyby ovládat výtah i ostatní světelnou techniku. Za to mu patří velký dík.      

Představení proběhlo velmi dobře. Z avizované vysoké návštěvnosti sice zbylo jen několik málo desítek diváků (a bez primátora), kteří však dávali po představení najevo svá uznání. Subjektivně hodnoceno, jsme podali jeden z lepších výkonů za dobu, kdy tuto hru reprízujeme. Objektivně by to mohla zhodnotit snad jen paní Lázňovská (žena překladatele této hry, pozn. aut.), která se touto návštěvou v Skvrňanské sokolovně zařadila mezi hrstku osob s nejvyšším počtem shlédnutí námi nastudované verze Hotelu a této hry v podání dalších souborů vůbec. Konkrétně ji v našem podání viděla potřetí. Paní Lázňovskou takto na dálku zdravíme a můžeme připomenout, že pokud by měla zájem ještě o další shlédnutí (což po pravdě řečeno ale nepředpokládáme) bude mít už ale opravdu poslední příležitost zanedlouho v Čisté. Totéž platí i pro ostatní, ne tak aktivní, diváky.