Jak už jsme psali, v předvečer státního svátku, 27. října, jsme se v Čisté nejspíše už naposledy, povozili v našem výtahu v Hotelu mezi dvěma světy.
Bylo to rozloučení před plným sálem diváků, kteří seděli a ani nedýchali a nedutali, aby nerušili postavy v tomto tajemném příběhu o životě a smrti. Myslím, že nejen v nás hercích, ale všude, kde měli diváci možnost tuto hru shlédnout, jsme zanechali hlubokou stopu.
Takže sbohem Juliene, nepotkáš se na zemi s Laurou.
Ano, máš srdce své lásky navěky jen pro sebe, Lauro.
Je mi líto Mágu, ale Doktor S... použil malou lež, aby ti umožnil odejít s pocitem, že jsi zachránil alespoň tu dívku.
A co Vy pane prezidente, založil jste nadaci?
A co Marie, která si paradoxně na konci života prožila nejkrásnější zbytek svého života?
A co doktor S.... a jeho dva pomocníci?
Neodmyslitelně patří k našemu životu a jednoho dne se dotknou každého z nás.
Jen jsem zvědavá, jestli i ta moje smrt bude mít tak krásné nohy...
Za Osadu Eva Zajícová