Nevím proč, ale psát články k přehlídce ve Vysokém, mi činí nemalé potíže. Zdálo by se, že chybí inspirace, ale té je spíše naopak až moc. Jenže jak všechny ty dojmy a zážitky dostat na papír, aby se to čtenáři nezdálo přehnané a nadnesené? To nelze. Nejlepší je osobní účast a pohled na celou akci přímo u zdroje. Člověk zainteresovaný v nějakém spolku si jistě dokáže představit přátelskou atmosféru, která vypukne, v našem případě jednou do roka, když se všichni sejdeme. Nechci amatérské herce nijak povyšovat nad ostatní zájmové činnosti, ale herecká setkání tyto ostatní velkou měrou převyšují. Možná si řeknete-no jo herci a hérečky, ale tam jsme všichni jedna duše, jedno tělo, společně prožíváme úspěchy i neúspěchy z představení, kladné či záporné výroky poroty, která je opravdu ve výborném složení a s amatéry se nijak nemazlí-jmenovitě pí.Caltová, pí.Lázňovská,p. Vrchovský, a p.Laurin. A to nemluvím o Větrníku, časopisu, který vychází s posledním vyřčeným slovem porotců a než sejdete dolů po schodech pro kabát, u východu už si koupíte jeho aktuální číslo. A do toho všeho máte odevšad výhled na naše krásné Krkonoše a Vy se při tom všem hemžení jen krásně nadechnete a vydechnete...Zemský ráj to na pohled, a to je ta krásná země......

A jak jsme pobyli?

pátek 7.10.2011

Přijeli jsme do Vysokého dle časového plánu, s malou přestávkou na protažení nohou a malé svačiny. Ubytovali jsme se v hotelu Větrov a po sdělení, že máme pokoje č.100 a něco, jsem odcházela značně zklamaná, že budeme bydlet "jen" v prvním ze tří pater hotelu, neboť jsem tajně doufala v patro nejvyšší. Ale než jsem s kufry šlápla na 10schod, volá na nás paní recepční, že se spletla, že máme 310- zavýskla jsem radostí-patro nejvyšší ! A to doslova. Mé ubytovací očekávání pokoj splnil na 90%, protože nevím jaký inteligent řešil koupelnu, ale na to, že jsme v pokoji strávili cca 8 hodin, fakt luxus. Převlékli jsme se do společenského a vyrazili jsme do kulturního domu na domácí vysocký spolek a jejich operetu
Mam'zelle Nitouche. Představení bylo opravdu moc hezké, naplněný sál odměnil herce tzv. standing ovation. A my jsme se šli opět převléknout a vyrazili do jsme do hasičovny. Po společném přípitku to vypuklo-tančilo a pilo a povídalo se až do samého rána, za doprovodu živé hudby (stydím se, ale na jméno se budu muset zeptat příští rok) a opět nás i letos obsluha jemně upozornila, že by rádi šli domů.Tak jsme tedy šli.

sobota 8.10.2011

Ráno nás čekala vydatná snídaně a po ní vydatný rozbor porotců vysocké operetky. Recenzi si může každý přečíst sám ve Větrníku na stránkách Krakonošův divadelní podzim. A protože počasí k nám nebylo tentokrát příznivě nakloněno a bylo spíše takové spací, museli jsme se neustále zahřívat - tu vychlazenou gábinkou 11 a posléze grogem rumovým či griotkovým. V 15:00 hodin jsme společně na nádvoří před kulturním domem přivítali Klapý a Polici nad Metují a šli jsme se posílit 2 hodinovým spánkem na večerní Taneční pro pokročilé v podání Rádobydivadla Klapý. Já osobně jsem byla na ně hodně zvědavá, protože na Krakonošovi se to jimi jen hemží. Představení bylo úžasné, ale k mému velikému zklamání jsem se posléze dozvěděla, že hlavní postava p. Kraus, je PROFÍK. A to mně hrozně zklamalo...Takže jsme se převlékli ze společenského a vyrazili do hasičovny, tančilo a pilo a povídalo se až do samého rána, a my jsme tentokrát, jak jistě všichni očekáváte, neodcházeli poslední, ale před před poslední.

neděle 9.10.2011

Ráno jsme si smutni zabalili věci do tašek a po opět vydatné snídani jsme vyrazili na hodnocení. Tak jako hodnocení...co chcete hodnotit na profíkovi, který by si ve své podstatě na jevišti vystačil úplně sám. Ale opět mezi všemi zúčastněnými hodnocení a porotou zavládla názorová shoda, stejně jako při Manzelce vysockých. Vnímavý čtenář si opět najde další číslo Větrníku na str.KDP.
A my jsme se pak už jen rozloučili a odvezli jsme si s sebou kus té pohody a radosti z toho, že Osada přijela a že nás ve Vysokém rádi vidí, a že máme na té velké mapě s korálky taky ten nápis Horní Bříza a jeden, jak se říká, na semeno, protože my doufáme, že se tam určitě vrátíme.