Jelikož hru Hotel mezi dvěma světy už reprízujeme pěkně dlouho, rozhodli jsme se zavítat opět do Plzně. Vedlo nás k tomu i přesvědčení, že musíme i my skromným dílem přispět naší metropoli k přípravám na to být hlavním městem kultury.

Tentokrát jsme zvolili scénu, na které jsme dosud nikdy nevystupovali, a to divadélko JoNáš, které se nachází v suterénu Měšťanské Besedy. To, že tuto scénu neznáme, se potvrdilo hned při pokusu o stavbu scény. Ano, skutečně se jednalo pouze o pokus, protože kvůli nízkému stropu se na jeviště nevešly postavit naše výkryty ani horní část výtahu. Ze scény zbyly nakonec pouze fragmenty, ale vůbec to nevadilo, protože tohle jeviště je opravdu divadelní, takže jsme nemuseli schovávat žádné staré štafle, hromady židlí ani starý výčep, jak tomu bývá v jiných kulturácích. Kromě výtahu nebylo potřeba ani stavět světelný park, protože ten je zde naprosto dostačující. Mohli jsme tak strávit ušetřenou hodinku motivačními cvičeními, holotropním dýcháním, masážemi a jízdou na rotopedu. Někdo seděl i v baru.

Samotné představení bylo velice zvláštní. Opět se potvrdilo, že plzenští diváci jsou velice vnímaví a je třeba být před nimi na pozoru. Neodradily je pochmurné plakáty a programy, černá scéna ani vážné monology a dialogy. Diváci si to prostě tentokrát přišli užít! A ono je to tak asi správně, nemusíme si užívat pouze my, herci… Zkrátka diváci reagovali na každý, byť sebemenší, náznak vtipu, leckdy i tam, kde jsme si celou dobu mysleli, že se o vtipy ani nejedná. Musím ale pochválit herce, kteří nepodlehli uvolněné atmosféře a důsledně udrželi rovinu hry tam, kde má být. A řekl bych dokonce, že ke konci už skutečně převážil obsah nad formou, a že jsme divákům sdělili, to co jsme měli.     

Hlediště bylo prakticky zaplněné, sem tam se prázdná židle mihla, ale s návštěvou jsme byli velice spokojeni. Pravděpodobně nám několik diváků odlákala Kylie Minogue, která ve stejnou dobu vystupovala ve vedlejším městě kultury, v Praze, ale spíše bych to tipoval na Hanku Zagorovou, která malovala obrázky v nedalekém Inwestu.

Dovolte poděkovat kolegům, kteří nám pomohli akci zorganizovat, tedy Haně Rendlové z Dominik centra, pořadateli Ondrovi a technikovi Pavlovi. Já, jelikož píši tento článek, mám výhodu, že mohu poděkovat, komu chci. Proto speciálně děkuji svým kolegům z práce a jejich doprovodům, že mě přišli podpořit, děkuji za Rafaelo (zbyla na mě jedna kulička, zbytek jsem naposledy viděl u andělů) a hlavně za standing ovation, to bylo asi za mou kariéru poprvé. Podpis do památníčku byla už jen třešnička na dortu...  

Za celý spolek se těším někdy příště naviděnou.

Pavel