 Již v pátek se dostaneme do spárů Sokolské poroty na VII. národní přehlídce Sokolských ochotnických souborů. Díky Sokolu Horní Bříza se nám dostalo cti představit naší hru na plzeňské části této akce, která již od dubna probíhá po Sokolských centrech (Sokolovnách?) naší vlasti.Doufejme tedy, že se i na této přehlídce bude naše hra líbit a rozšíříme řadu ocenění, které jsme s touto hrou již získali. Divadlu ZDAR a našemu zvláště! |
Epitaf:  Sešli jsme se dnes, abychom se důstojně rozloučili s tímto fenoménem, zvaným MDK Band. Co o něm říci? Žil krátce? Žil dlouho?Myslím, že MDK Band žil tak akorát. Víc, než se na kapelku vzniklou z naprostých amatérů jedné noty neznaje, sluší. Do života se pustil s neskutečnou chutí, vervou a drzostí. Život měl pestrý a velmi plodný. Zemřel po vleklé nemoci některých vnitřních orgánů. Zachránit by ho mohla pouze transplantace těchto orgánů. K této již však nebyla síla přistoupiti. Rozlučme se tedy tak, jak je to pro toto těleso nejpříhodnější.....Hudbou a alkoholem! Tak takovou nějakou řeč jsem si v duchu připravoval na přednes všem pozůstalým, kteří se k rozloučení sešli 10.prosince 2011, V Zatáčce. Zde měl také MDK Band svůj první veřejný "koncert". A tak se také slušelo, rozloučit se právě tady. Od smuteční řeči jsem nakonec upustil. Někteří měli slzy v očích i beztak a těm, kteří se veselili, jsem nechtěl kazit dobrý rozmar. Přiznám se, že i mně nebylo chvílemi nejveseleji. Hlavně, když jsme si dali nějaký pěkný a slavný kousek zase spolu. To jsem si živě vzpomněl na ty koncerty, festivaly, cesty a společně prohýřené večery. Ale hudba uzdravuje a tak jsem hrál a hrál, a nechal se unášet zábavou, s partou těch nejbližších a nejvěrnějších kapele MDK Band.
A ještě jedna věc mně držela od propadu k histerickému pláči....... Spolu s Pavlem M. jsme zformovali kolem sebe pár přátel, konkrétně tři šikovná děvčata a jednoho Parda, a čas od času si zahrajem pro pobavení sebe a zvláště druhých. Finální obsazení a počet hrajících, nejsou a nikdy nebudou dány. Opět jsme velmi propojeni s Osadou a opět to bude hlavně sranda. Jako na počátku MDK Bandu. Jen to chceme dělat velmi zvolna a pouze pro chuť. MDK je mrtev, ať žije..... Kdo přijde Band! A já zas budu moct říkat: Těšíme se, těšte se! Kejml |
|
O víkendu mezi 11. a 13. březnem se v Horní Bříze a jejím více či méně vzdáleném okolí (dle délky zvolené trati) konal oblíbený každoroční a již tradiční turistický pochod „Hornobřízský puchýř“, konkrétně jeho již 23. ročník. Možná zvídavému čtenáři přijde divné, proč o tom píši na stránkách divadelního spolku, ale má to svou spojitost. Byli jsme totiž požádáni pořadatelem, tedy místní pionýrskou skupinou, o zpestření programu během této akce, o páteční večerní uvedení pohádky Jak se peklo zadlužilo v aule základní školy. Pionýrům jsme pochopitelně rádi vyšli vstříc a těšili se na toto představení. Nejvíce se těšil zřejmě vrátný čert Kuba a čertice Loštice Michaela, až z té obrovské radosti bohužel onemocněli. Představení bylo tak vážně ohroženo. Naštěstí zasáhly staré (to se tak jen říká) dobré Osadní kolegyně Eva s Monikou, které vypadnuvší mladé kolegy fantasticky nahradily a svými parádními výkony strhly i ostatní k myslím dosud nejlepšímu výkonu od doby, co toto zadlužené peklo stojí. Divákům se představení líbilo, hercům a kapele taky a s dobrým pocitem jsme někteří druhý den ráno vyrazili na turistickou dvacetikilometrovou trasu. |
|
Po delší přestávce vyjeli v neděli 6.3.2011 naši pekelní junioři s neméně pekelnou seniorskou kapelkou rozdávat dětem radost, ale i nahánět trochu hrůzy. Nebudu se rozepisovat o celém představení, uvádím pouze krátké postřehy a útržky jedné nejmenované divačky, které myslím trefně charakterizují toto představení. Obrázek si udělejte sami:
...velkorohá ze zahraniční s notýskem.........pohádka si myslím zafungovala.....................5 let...........50 dětí ........pekelné...............rozeřvaly se asi 3 děti.....................strašidelná hudba..............držel celou dobu za ruce...............účast byla hojná...............že se líbilo........kapela tomu dá šťávu......40 dospěláků...........vloni v létě...........herci dobrý..........repertoár..................děti to mají rády...............Lucifer...............10 ze vsi....................šli zase..............malinký děti................šílený stěhování.........i preventivně..........Těšíme se.........která herečka ...........Ahoj.
Věřím, že teď je to všem jasné!
|
 
další fotografie z rozsvícení stromu jsou na webu města Horní Bříza |
 Pro dospělého diváka je nejbližší představení Hotelu repríza v Měšťanské Besedě v Plzni, konkrétně ve středu 2. března v divadélku JoNáš. Na této scéně jsme ještě nikdy nevystupovali a moc se těšíme, jak si zde zahrajeme. Počet vstupenek je omezený, rezervace jsou možné přes www.plzenskavstupenka.cz. Další možností bude dubnové představení v hornobřízském Klubu. Tuto hru jsme zde již jednou uváděli, ale jelikož tato hra je z historie Osady nejúspěšnější, chceme jí domácímu publiku ještě jednou předvést. Další termíny Osady i Osaďáčku nejdete v přehledu štací. Těšíme se na vás. |
|
Dne 6.8.2011 jsme se společně, asi se stovkou diváků, v Ondřejově, rozloučili s naším zadluženým peklem opravdu královsky. Budu se jen opakovat: úžasné, uvolněné představení, doplněné spoustou nevtíravých vtípků a někdy i malinkou improvizací, kdy se zapojila slovně i kapela. Alternující čertice Čučice rychle pochopila o co Go, i když to nebylo zrovna lehké po jedné zkoušce. Diváci nás odměnili bouřlivým potleskem a my jsme se vděčně stále a stále vraceli a děkovali se. 11 zvládnutých repríz mluví za vše a už se těšíme na další divadelní sezonu. Děkuji všem, že jsme to tak dobře zvládli.
PS: Smuteční parte visí na stránkách Osaďáčku.
Eva Zajícová st.  |
|
V neděli 22.5.2011 Osada, přesněji řečeno Osaďáček, zavítala poprvé ve své historii do Horšovského Týna. Přijali jsme nabídku místních ochotníků a s pohádkou o zadluženém pekle jsme přijeli pobavit zejména nejmladší diváky. Bohužel krásné, téměř letní, počasí divadlu nepřálo a mnozí diváci raději trávili volné nedělní odpoledne na svých zahrádkách. Někteří ho trávili i na jiných zahrádkách, třeba u sousedů apod. Do místního obrovského hlediště si tak našlo cestu pouhých 30 diváků. Ale i přes tuto nízkou návštěvnost jsme byli s představením spokojeni. Paní režisérka Eva, jak bývá dobrým zvykem posledních repríz, si vyzkoušela další roli, tentokráte zaskakovala za Andělku a jsem velmi zvědavý, jaká role na ni vyzbyde napříště. Jestli se nemýlím, už jí zbývá pouze Lucifer a trumpetista… Po představení jsme neodmítli výborné občerstvení a po dobrodružné cestě rozbouřeným, krupobijícím Holýšovem jsme se v podvečer dostali bezpečně do svých domovů. |
 budoucnost hvězda našeho souboru herečka, režisérka a hornobřízská patriotka Eva Zajícová? Tak si udělejte pohodlí a načerpejte energii u rozhovoru, který s ní vedl pro Český rozhlas pan Richard Langer. |
 ,,Toulám se krajinou, kam mně oči zavedou, Nazdárek děti, klaní se Vám Kašpárek...........říkáte si, kde jste zaslechli tuhle vtipnou písničku? Možnost je jen jedna - v plaském konventu na nočních prohlídkách. Ale proč se o tom zmiňuji, když teď je přece manětínský divadelní podzim!? Právě proto, že na malinkou chviličku ony postavy ožijí, aby se ještě naposledy blýskly před plným sálem diváků, než na ně napadá prach a ony pomalu a jistě upadnou v zapomnění... Vzdejme tedy hold statečnému Kašpárkovi, který převezl statečného husitského vojevůdce Jana Hvězdu a dokonce i ještě statečnějšího samotného Jana Žižku tím, že... ale ne, neprozradím Vám už nic - přijďte se sami podívat v pátek 18.listopadu od 20:00 hodin na zahájení druhého ročníku oblastní přehlídky ,,Manětínský divadelní podzim", abyste viděli a slyšeli jak tohle dopadne. A nezapomeňte - přijďte včas - míst je málo a lidí moc. Loučí se s Vámi Kašpárek, dobrou noc.... Za Osadu Eva Zajícová |
Po třech letech, konkrétně 19.3.2011, jsme opět vyrazili do Chrástu hrát divadlo. Naposledy jsme zde prezentovali úspěšnou Pohleď a budeš udiven, tentokrát jsme přijeli s ještě úspěšnějším Hotelem mezi dvěma světy. Pravděpodobně byla ta tříletá přestávka na tamnější obyvatele moc dlouhá a možná trochu i zlenivěli, do místního Lidového domu si našlo cestu pouze nějakých 25 diváků. Na rozdíl od nedávného představení v plzeňské Besedě byli diváci klidní a vyvarovali se bouřlivějších reakcí. A to je právě ta zajímavost této hry, jaký divák přijde a jak bude vnímat ten netradiční příběh...
Řekl bych, že ani náš výkon nebyl úplně stroprocentní a poznali jsme, že i když jsme hráli již po šestnácté, musíme být ostražití a připravení neustále.
A na vysvětlenou k nadpisu: s dvoudenním odstupem jsme se zeptali paní pořadatelky, jak byla spokojená s představením a dostalo se nám výše uvedeného sloganu, tedy kromě jiných...
Např.: paní učitelka češtiny byla u vytržení a povídala, jak je možné, že tak pěkné hry(!), se kterými jezdí Osada, vůbec nezná... Každopádně, jakmile budeme mít další hru, máme se ozvat a dveře do Chrástu jsou nám otevřené. |
 V pátek zahajovala přehlídku, krátkou scénkou s maňásky Osada Horní Bříza a pak už vše běželo jak na drátkách. Spolek JakoHost z Plzně odehrál ve svižném tempu Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka a diváci se v životě u zubaře takhle nebavili (obávám se, že to bylo i naposledy). V časovém rozmezí 3-5:00 hodin jsme se ubírali do spacáků a po raní kávě, hurá na další představení. Z mého pohledu vzbudila mírné rozpaky i pohádka Pravdomluvná buchta kaznějovské Štace, která zahajovala sobotní program. Naopak velký úspěch sklidila Olga Muňoz a její Frída-vzpomínky na můj hořký život, doprovázená na scéně živou hudbou. Hornobřízský kabaret diváky lehce pobavil, a i když jim to trvalo trošku déle, přece jen herce odměnili velkým potleskem.Odpoledne patřilo hodovízské Lípě. Nejdříve s pohádkou Hurá do pekla a poslední sobotní hodinovkou pro dospělé Dceruška pana ministra.Opět jsme se ubírali do spacáků v ranních hodinách a hurá na manětínský Harlekýn a nedělní pohádku O líných strašidlech. Mám jen malou připomínku k hudbě, která mi k strašidlům připadala trošku smutná a pak velkou připomínku k přestávce v pohádce. S větším počtem odehraných repríz, bych ji asi časem vypustila. Největší dík ovšem patří Alence-pořadatelka, Milanovi-světelný a zvukový technik, všem sponzorům, divákům a samozřejmě i divadelním spolkům, a v neposlední řadě Osada mikro ansámblu, který vznikl speciálně pro tuto příležitost a bavil nás do časného rána svojí hudební produkcí. Tak tedy vzhůru k dalšímu ročníku, manětínského divadelního podzimu 2012!!! PS: novinkou přehlídky jsou živé vstupy a rozhovory, které najdete na http://www.youtube.com/divadloosada Za Osadu Eva Zajícová |
 Datum konání 2. ročníku byl stanoven na víkend 18.-20. listopadu. A na co nás letos organizátoři Manětínského divadelního podzimu budou chtít nalákat? Stručně řečeno na pohádky, tedy samozřejmě nejen na pohádky, ale pokud s sebou vezmete děti, určitě se nudit nebudou. Přesvědčte se sami, z oficiálního programu přehlídky: Pátek 18.11.20:00 Slavnostní zahájení 20:15 Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka (DS JakoHost Plzeň) Sobota 19.11.10:30 O pravdomluvné buchtě - pohádka (DS ŠTACE Kaznějov)13:00 FRÍDA - Los Recuerdos a mi Vida amarga (vzpomínky na můj hořký život) (DS ŠTACE Kaznějov) 15:30 Vánoční kabaret aneb možná přijde i Ježíšek (DS OSAĎÁČEK Horní Bříza) 18:00 Hurá do pekla - pohádka (DS LÍPA Hodovíz) 20:00 Dceruška pana ministra (DS LÍPA Hodovíz) Po skončení posledního představení (cca 21:00) společné posezení herců, diváků a divadelních nadšenců, s hudbou - "Osada micro ansamble". Neděle 20.11.10:00 Líná strašidla (DS HARLEKÝN Manětín)A pokud jste program četli pečlivě, určitě Vám neunikla stopa, kterou na Manětínském divadelním podzimu nechá letos Osada. Ano, kromě Osaďáčku s jejich Kabaretem uvidíte i ojedinělé vystoupení specielně pro tuto příležitost sestaveného hudebního tělesa Osada Micro Ansamble. Ale to stále ještě není vše, Osada si pro návštěvníky Manětínského festivalu připravila ještě jedno překvapení, o něm, ale až později, je to přeci jen překvapení. Fotografie z loňského - prvního - ročníku Manětínského divadelního podzimu |
|
Vzpomínku na nedávno zesnulou zpěvačku, choreografku a moderátorku Věru Rozsypalovou-Bláhovou uspořádal dne 23. ledna 2011 její domovský soubor Úsměv. Tento povedený koncert plný tanců, písní a vzpomínek pomáhala kompletním nasvícením technicky zajistit i Osada. Jsme rádi, že jsme mohli alespoň tímto dílem přispět ke vzpomínce na tuto výraznou osobnost hornobřízské kultury. |
|
Jelikož hru Hotel mezi dvěma světy už reprízujeme pěkně dlouho, rozhodli jsme se zavítat opět do Plzně. Vedlo nás k tomu i přesvědčení, že musíme i my skromným dílem přispět naší metropoli k přípravám na to být hlavním městem kultury. Tentokrát jsme zvolili scénu, na které jsme dosud nikdy nevystupovali, a to divadélko JoNáš, které se nachází v suterénu Měšťanské Besedy. To, že tuto scénu neznáme, se potvrdilo hned při pokusu o stavbu scény. Ano, skutečně se jednalo pouze o pokus, protože kvůli nízkému stropu se na jeviště nevešly postavit naše výkryty ani horní část výtahu. Ze scény zbyly nakonec pouze fragmenty, ale vůbec to nevadilo, protože tohle jeviště je opravdu divadelní, takže jsme nemuseli schovávat žádné staré štafle, hromady židlí ani starý výčep, jak tomu bývá v jiných kulturácích. Kromě výtahu nebylo potřeba ani stavět světelný park, protože ten je zde naprosto dostačující. Mohli jsme tak strávit ušetřenou hodinku motivačními cvičeními, holotropním dýcháním, masážemi a jízdou na rotopedu. Někdo seděl i v baru. Samotné představení bylo velice zvláštní. Opět se potvrdilo, že plzenští diváci jsou velice vnímaví a je třeba být před nimi na pozoru. Neodradily je pochmurné plakáty a programy, černá scéna ani vážné monology a dialogy. Diváci si to prostě tentokrát přišli užít! A ono je to tak asi správně, nemusíme si užívat pouze my, herci… Zkrátka diváci reagovali na každý, byť sebemenší, náznak vtipu, leckdy i tam, kde jsme si celou dobu mysleli, že se o vtipy ani nejedná. Musím ale pochválit herce, kteří nepodlehli uvolněné atmosféře a důsledně udrželi rovinu hry tam, kde má být. A řekl bych dokonce, že ke konci už skutečně převážil obsah nad formou, a že jsme divákům sdělili, to co jsme měli. Hlediště bylo prakticky zaplněné, sem tam se prázdná židle mihla, ale s návštěvou jsme byli velice spokojeni. Pravděpodobně nám několik diváků odlákala Kylie Minogue, která ve stejnou dobu vystupovala ve vedlejším městě kultury, v Praze, ale spíše bych to tipoval na Hanku Zagorovou, která malovala obrázky v nedalekém Inwestu. Dovolte poděkovat kolegům, kteří nám pomohli akci zorganizovat, tedy Haně Rendlové z Dominik centra, pořadateli Ondrovi a technikovi Pavlovi. Já, jelikož píši tento článek, mám výhodu, že mohu poděkovat, komu chci. Proto speciálně děkuji svým kolegům z práce a jejich doprovodům, že mě přišli podpořit, děkuji za Rafaelo (zbyla na mě jedna kulička, zbytek jsem naposledy viděl u andělů) a hlavně za standing ovation, to bylo asi za mou kariéru poprvé. Podpis do památníčku byla už jen třešnička na dortu... Za celý spolek se těším někdy příště naviděnou. Pavel |
 A jak jsme pobyli?pátek 7.10.2011Přijeli jsme do Vysokého dle časového plánu, s malou přestávkou na protažení nohou a malé svačiny. Ubytovali jsme se v hotelu Větrov a po sdělení, že máme pokoje č.100 a něco, jsem odcházela značně zklamaná, že budeme bydlet "jen" v prvním ze tří pater hotelu, neboť jsem tajně doufala v patro nejvyšší. Ale než jsem s kufry šlápla na 10schod, volá na nás paní recepční, že se spletla, že máme 310- zavýskla jsem radostí-patro nejvyšší ! A to doslova. Mé ubytovací očekávání pokoj splnil na 90%, protože nevím jaký inteligent řešil koupelnu, ale na to, že jsme v pokoji strávili cca 8 hodin, fakt luxus. Převlékli jsme se do společenského a vyrazili jsme do kulturního domu na domácí vysocký spolek a jejich operetuMam'zelle Nitouche. Představení bylo opravdu moc hezké, naplněný sál odměnil herce tzv. standing ovation. A my jsme se šli opět převléknout a vyrazili do jsme do hasičovny. Po společném přípitku to vypuklo-tančilo a pilo a povídalo se až do samého rána, za doprovodu živé hudby (stydím se, ale na jméno se budu muset zeptat příští rok) a opět nás i letos obsluha jemně upozornila, že by rádi šli domů.Tak jsme tedy šli. sobota 8.10.2011Ráno nás čekala vydatná snídaně a po ní vydatný rozbor porotců vysocké operetky. Recenzi si může každý přečíst sám ve Větrníku na stránkách Krakonošův divadelní podzim. A protože počasí k nám nebylo tentokrát příznivě nakloněno a bylo spíše takové spací, museli jsme se neustále zahřívat - tu vychlazenou gábinkou 11 a posléze grogem rumovým či griotkovým. V 15:00 hodin jsme společně na nádvoří před kulturním domem přivítali Klapý a Polici nad Metují a šli jsme se posílit 2 hodinovým spánkem na večerní Taneční pro pokročilé v podání Rádobydivadla Klapý. Já osobně jsem byla na ně hodně zvědavá, protože na Krakonošovi se to jimi jen hemží. Představení bylo úžasné, ale k mému velikému zklamání jsem se posléze dozvěděla, že hlavní postava p. Kraus, je PROFÍK. A to mně hrozně zklamalo...Takže jsme se převlékli ze společenského a vyrazili do hasičovny, tančilo a pilo a povídalo se až do samého rána, a my jsme tentokrát, jak jistě všichni očekáváte, neodcházeli poslední, ale před před poslední.neděle 9.10.2011Ráno jsme si smutni zabalili věci do tašek a po opět vydatné snídani jsme vyrazili na hodnocení. Tak jako hodnocení...co chcete hodnotit na profíkovi, který by si ve své podstatě na jevišti vystačil úplně sám. Ale opět mezi všemi zúčastněnými hodnocení a porotou zavládla názorová shoda, stejně jako při Manzelce vysockých. Vnímavý čtenář si opět najde další číslo Větrníku na str.KDP.A my jsme se pak už jen rozloučili a odvezli jsme si s sebou kus té pohody a radosti z toho, že Osada přijela a že nás ve Vysokém rádi vidí, a že máme na té velké mapě s korálky taky ten nápis Horní Bříza a jeden, jak se říká, na semeno, protože my doufáme, že se tam určitě vrátíme. Eva Zajícová |
|
Po ohlášené derniéře hry Hotel mezi dvěma světy, která proběhla v zahradách zámku Manětín, vám musíme s radostí oznámit, že přeci jenom ještě s touto úspěšnou hrou úplně nekončíme. Naskytly se nám další možnosti tuto hru uvést a hned na nám dosud neznámých jevištích. Konkrétně 30. září v rámci sokolské přehlídky v sokolovně v Plzni Skvrňanech a 27. října v Čisté u Rakovníka. Uznejte, nemohli jsme si nechat ujít tyto pro nás nové divadelní lokality a zároveň dosáhnou magické historické mety 20ti odehraných repríz jedné hry.
Zároveň opět s radostí oznamujeme, že Osada začala naplno zkoušet novou hru - tentokráte už opravdu klasickou komedii. Věříme, že nám zkoušení půjde dobře, a že ji co nejdříve budeme moci divákům předvést. O jakou hru se jedná zatím neprozradím, musím si nechat také nějaké téma do dalších článků. Pouze mohu nastínit, že o nastudování této hry uvažuje Osada již pěknou řádku let a konečně jsme se k tomu i odhodlali. Sledujte tyto stránky a brzy se jistě dozvíte víc...
|
Bylo to rozloučení před plným sálem diváků, kteří seděli a ani nedýchali a nedutali, aby nerušili postavy v tomto tajemném příběhu o životě a smrti. Myslím, že nejen v nás hercích, ale všude, kde měli diváci možnost tuto hru shlédnout, jsme zanechali hlubokou stopu.
Neodmyslitelně patří k našemu životu a jednoho dne se dotknou každého z nás.
Jen jsem zvědavá, jestli i ta moje smrt bude mít tak krásné nohy...
|
Aby náš výlet do Vysokého byl kompletní ještě Vám dlužíme rozluštění, tedy jména čerstvých držitelů čestných uznání a cen, která na návrh odborné poroty udělil Krakonoš.  Žlutičtí drželi jsme Vám palce vyšlo to... |
 Je pravda, že v Čisté jsme ještě nehráli, ale to se nám povede poměrně často, že navštěvujeme nové štace, ani to datum není nijak převratné, důležité pro nás je počet repríz. Ano dvacet repríz s jednou hrou se nám ještě nikdy nepovedlo, takže Vás všechny co nejsrdečněji zveme, abyste se sami přesvědčili jak se nám náš Hotel dostal pod kůži. A jak je to s tím facebookem? V podstatě taky historický milník, protože, standardně ho v Osadě nepoužíváme pro propagaci a vlastně ani pro nic jiného, ale u naší dětské frakce u Osaďáčku se tento nástroj těší velké oblibě, tak nám z vlastní aktivity připravili událost k naší dvacáté repríze. Máme jim za ní poděkovat, doufejme že ano. |
|
Vzhledem k tomu, že pomalu uvažujeme o stažení obou v současné době uváděných her z našeho repertoáru, rozhodli jsme se, že je ještě jednou předvedeme domácímu publiku. Vybrali jsme k tomu uplynulý víkend, konkrétně pátek 8.4. pro Hotel mezi dvěma světy a neděli 10.4. pro pohádku Jak se peklo zadlužilo. Páteční Hotel osobně považuji za jednu z nejpovedenějších repríz této osadní, dovolím si tvrdit - téměř již „legendární“, hry. Opět jsme si užili tu velkou scénu s dostatkem prostoru i výbornou akustiku, kterou Klub nabízí. Diváci, kterých se sešla pěkná osmdesátka, byli velice vnímaví a odměnili nás dlouhotrvajícím potleskem. Podle reakcí po představení se hra pořád líbí a nabízí divákům prostor k pobavení i zamyšlení. Děkujeme zároveň za účast vrcholných představitelů obce a také za spřátelenou výpravu kolegů z Manětína. Nedělní pohádka byla poznamenána odpoledním slunečným počasím a s ním spojenými již započatými zahradnickými pracemi, což se lehce odrazilo na návštěvnosti. Ale i přes to, si do Klubu našlo cestu kolem čtyřiceti diváků, zejména maminek s jejich ratolestmi. Pohádka se líbila, herci byli uvolnění, kapela ještě trochu uvolněnější a úplně nejuvolněnější byl po představení pravděpodobně Martin Jirka, který zaskočil za zaneprázdněného technika Tomáše, a který si jistě po představení oddechl, že vše dobře a bezproblémově dopadlo. Děkujeme za pomoc. Tímto pomalu ukládáme obě zmíněné hry do osadního depozitáře, pokud se ještě během jara a léta naskytne vhodná příležitost, tak příležitost určitě využijeme k jejich uvedení. V nejbližším období se Osada zaměří na pro nás zcela nový způsob divadelní realizace. Detaily zatím neprozradím, pouze to, že se jedná o jednorázovou červnovou akci, a že souvisí s historií. Sledujte naše stránky pro více informací. Pěkné jaro přeje Osada. |
|
Poslední červencový pátek vyrazil osadní autobusík vstříc jednomu netradičnímu představení.
Tato štace byla zajímavá hned z několika pohledů. Jednalo se totiž o poslední plánované představení Hotelu mezi dvěma světy, tedy derniéru, která se pokaždé odehrává v poněkud jiné atmosféře než ostatní standardní reprízy. Někdo je smutný, že končí něco, s čím měl spojeno několik uplynulých let, někdo si oddechne, že už hraje dlouhou dobu pořád to samé, jiný to prostě neřeší. A aby toho nebylo málo, pro derniéru jsme si vybrali i netradiční prostředí. Vyrazili jsme do Manětína, kde v zámeckých zahradách měl našemu představení dělat monumentální kulisu místní zámek.
Počasí posledních dnů, potažmu týdnů a měsíců je poněkud vrtkavé, takže jsme si do poslední chvíle před stavbou scény nebyli jistí, zda raději nezamíříme do zastřešeného kinosálu. Nakonec jsme se přes obavy některých místních a Dagmary (Honsové) a v souladu s hlasováním členů spolku rozhodli vytrvat pod širákem a riskovat případný déšť. Nikdo z herců ani techniků se nezhroutil pod tíhou odpovědnosti za poslední reprízu, nikoho nepřemohla melancholie z končící osadní etapy, počasí také bylo naštěstí milosrdné a nechalo nás představení dohrát, derniéra tedy dopadla až na drobné nedostatky - jako vždy - vcelku dobře. V tomto nás utvrdila i velice pozitivní reakce neznámého diváka zanechaná prostřednictvím ankety na našem webu, děkujeme za ni. Po půlnočním návratu do Horní Břízy jsme ještě představení náležitě oslavili v oblíbené Zákrutě, kde se o nás výborně postaral starý dobrý Ka…, vlastně Bořivoj. Jedna derniéra je tedy za námi. Za týden, 6.8. nás čeká další, tentokráte pohádková. V Ondřejově, opět pod širákem. Prostě, bude to peklo (zadlužené). …a jak stojí v nadpisu, nikdy neříkej nikdy! Uvidíme, jestli to bude platit i pro to, že Hotel mezi dvěma světy už v podání Osady neuvidíte... |
 Přijměte pozvání a přijďte si již naposledy prožít ten neobyčejný příběh do Hotelu mezi dvěma světy… |
 Mezi léty 1144- 1421 si mniši žili poklidným životem. Kultivovali lesnaté a močálovité krajiny při řece Střele. Pečlivě zvelebovaný majetek zaručoval řádu trvalou a perspektivní prosperitu a rozmach kláštera se projevil vzestupem duchovní a kulturní činnosti. Mniši přes léto, jednou měsíčně, otvírali brány kláštera pro veřejnost a bavili je připraveným divadelním představením. Sešli se tu chudí i bohatí z Plas a přilehlých vesnic, všichni se dobře bavili a do klášterní kasičky také přibyly nějaké ty grošíky. Žili si opravdu poklidným klášterním životem. Až do té osudné březnové noci roku 1421….
A nezapomeňte! Těšíme se na Vás již v pátek! |
